Proč lidé milují počítačové hry?
Reálný život není pro všechny lidi tak napínavý jako pro tajné agenty, vojáky v zónách, adrenalinové sportovce apod. Někdy to může být pěkná rutina a nuda. Takže šance na to, že vstoupíte do světa draků, nebezpečí, dobrodružství nebo jenom pouhého vzrušení je šance, kterou vezme každý, kdo má trochu síly v krvi. Někdy se zdá, že je mnohem jednodušší zachránit svět než vyřešit nějaký reálný problém. Hry jsou jistým způsobem, jak se můžeme zabavit, ale mnohdy jsou mnohem více, tedy aspoň pro valnou většinu z nás. Jsou prostředkem, jak se dostat z reality někam dál. Do našeho vlastního světa, který máme pevně v hrsti a ovládáme jej na plno. Je to takový náš malý ráj, uprostřed jedné malé krabičky, do které civíme.
Závislost? Taky!
Na hrách se buduje závislost. Proč? Protože každý dostane šanci být uznávaným hrdinou, milovaným králem nebo tyranem či padouchem. Všichni mohou žít takový život, jaký vždy chtěli. Osamělý člověk vyhledává hry, kde s partou přátel objevují skryté poklady a bijí se s hordami nepřátel, které musí porazit. Lidé, kterým schází trocha představivosti, naopak hrají divoké vizuální díla, která spíše připomínají jedno velké umění. Je to všechno tak trochu o lidech, každopádně nejedná se vždycky o bezduchou zábavu. Střílečky a různé další hry, to je to, co hrají hlavně děti a rodiče, kteří neví o hrách naprosto nic, poté zarytě blokují jakýkoliv přístup. Myslíme si, že hry tak trochu patří k tomu našemu věku. Samozřejmě, nelze mít dítě u počítače celou tu dobu. Ale někdy byste se divili, co trocha zájmu dokáže s takovým děckem udělat. A co potom, když takovou trochu zájmu projevíte o člověka dospělého. To vám úplně roztaje na dlani.
Někdy je to o mezích, ale poznání
Hry pokládají otázky, na které ve svém nitru hledáme odpověď – pokud je hra skutečně dobrá a jde tam o víc než jen střílet ostatní hráče. A přesně to tak trošičku chybí v tom reálném životě. Nikdo se na nic neptá, všechno nějak je a tak to prostě bude. A to je špatně.